Home | Dnes je 22.09.2017
AKTUALITY

Postavení podnikatelů v sociálním pojištění – povinnosti a nároky, očekávané změny

Stávající legislativní úprava postavení podnikatelů v sociálním pojištění je poměrně nepřehledná, obsažena v několika zákonech a spravována různými institucemi. Zjištění všech povinností je tak pro podnikatele velmi náročnou záležitostí, především časově a mnohdy i finančně. Praxi navíc komplikují různé výklady příslušných institucí a neustálé novely předpisů.

 

Tento článek by měl podnikatelům pomoci získat základní orientaci v jejich povinnostech a oprávněních v důchodovém a nemocenském pojištění, státní politice zaměstnanosti a zdravotním pojištění.

 

Už samotné názvosloví v této oblasti je nejednotné. Podrobný rozbor obsahu jednotlivých pojmů ponecháme teoretickým publikacím, pro účely tohoto článku budeme používat především pojem sociální pojištění ve smyslu povinného státem spravovaného systému, do nějž účastníci (případně někdo za ně) odvádějí pojistné, a z něhož jim plynou dávky zpravidla odvozené od výše uhrazeného pojistného. Použijeme-li pojmy používané českou legislativou, je možné v České republice považovat za součást sociálního pojištění následující oblasti:

 

  • důchodové pojištění
  • nemocenské pojištění
  • státní politiku zaměstnanosti
  • zdravotní pojištění

 

Sociální zabezpečení pak budeme v souladu s českou legislativou používat ve smyslu důchodového a nemocenského pojištění a státní politiky zaměstnanosti.

 

Legislativa jiných států a mezinárodní předpisy používají obdobné pojmy v jiném významu. Při jejich používání je proto nejprve nutné vyjasnit konkrétní obsah příslušných výrazů, aby nedocházelo k nesprávnému výkladu. Další komplikace mohou nastat kvůli chybějící jednotné definici „podnikatele„ pro účely sociálního pojištění. Předpisy v sociálním pojištění používají obdobné vymezení jako zákon o daních z příjmů,  mohou však nastat drobné odlišnosti. Neplatí proto jednoznačný závěr, že pobírání příjmů ze samostatně výdělečné činnosti (dále jen „SVČ„) automaticky vede k účasti dané osoby na sociálním pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ„). Rozdíly jsou také mezi sociálním zabezpečením a zdravotním pojištěním pro osoby bez trvalého pobytu v České republice; v minulosti docházelo k nesouladům v účasti i pro osoby vykonávající uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost, to však již neplatí. Podnikatelé by si tedy nejprve měli ujasnit, zda do kategorie OSVČ vůbec patří.

 

1. Sociální zabezpečení

 

1.1 Účast

 

Českého sociálního zabezpečení se musejí účastnit osoby starší 15 let s ukončenou povinnou školní docházkou, vykonávající SVČ na území České republiky, případně mimo Českou republiku, avšak podle oprávnění dle českých předpisů. SVČ přitom zahrnuje následující činnosti: 

 

  • podnikání v zemědělství, je-li fyzická osoba provozující zemědělskou výrobu evidována podle zvláštního zákona, 
  • provozování živnosti na základě živnostenského listu,
  • činnost společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti vykonávaná pro tuto společnost,
  • výkon umělecké nebo jiné tvůrčí činnosti na základě autorskoprávních vztahů, s výjimkou činnosti, z níž příjmy jsou podle zvláštního právního předpisu samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně,
  • výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů, která není uvedena výše, a výkon činnosti mandatáře konané na základě mandátní smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku; podmínkou zde je, že tyto činnosti jsou konány mimo vztah zakládající účast na nemocenském pojištění, a jde-li o činnost mandatáře, též to, že mandátní smlouva nebyla uzavřena v rámci jiné samostatné výdělečné činnosti. Za výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů se vždy považuje činnost znalců, tlumočníků, zprostředkovatelů kolektivních sporů, zprostředkovatelů kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce podle zvláštních právních předpisů a insolvenčního správce, popřípadě dalšího správce,
  • výkon činností neuvedených výše a vykonávaných vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu; za výkon těchto činností se však nepovažuje pronájem nemovitostí (jejich částí) a movitých věcí.

 

Za OSVČ je považována i osoba spolupracující při výkonu SVČ, pokud jsou na ní podle zákona o daních z příjmů přerozdělovány příjmy a výdaje související s touto činností. Na tuto povinnost podnikatelé často zapomínají: jakmile se rozhodnou přerozdělit své příjmy a výdaje např. na manželku a považovat ji tak za spolupracující osobu, musí se manželka zpětně přihlásit k sociálnímu zabezpečení a odvést pojistné, případně i zálohy na pojistné za celý uplynulý rok. Odlišnosti od daňové oblasti je například postavení autorů či umělců po skončení jejich tvůrčí činnosti. Zatímco pro daňové účely jsou jejich příjmy za dříve vydané publikace nebo vytvořená díla považovány za příjmy ze SVČ, z pohledu sociálního zabezpečení je rozhodující, zda činnost stále vykonávají. Pokud ne (a pouze pobírají příjmy plynoucí z dřívější činnosti), nejsou OSVČ pro účely sociálního zabezpečení, a tedy ani neodvádějí z těchto příjmů pojistné. Stejně tak nepodléhají pojistnému na sociální zabezpečení příjmy za autorské příspěvky, z nichž je daň odváděna srážkou.

 

V minulosti bylo navíc u umělecké a jiné tvůrčí činnosti pro účast na sociálním zabezpečení vyžadováno, aby tato činnost byla vykonávána soustavně. Ti umělci, kteří neprohlásili, že jde o soustavný výkon činnosti, žádné pojistné na sociální zabezpečení odvádět nemuseli, na druhou stranu ani neměli nárok na starobní důchod nebo nemocenské.

 

Samotné určení, že se jedná o OSVČ, nestačí.

 

Předpisy ještě dále rozlišují hlavní a vedlejší činnost. OSVČ „hlavní„ má poté stanoveny přísnější povinnosti.

 

SVČ je považována za vedlejší, není-li OSVČ účastna nemocenského pojištění a týkají-li se jí následující situace:

 

  • vykonává zaměstnání,
  • má nárok na výplatu invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod,
  • má nárok na rodičovský příspěvek nebo na peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské z důvodu těhotenství a porodu, pokud tyto dávky náleží z nemocenského pojištění zaměstnanců,
  • pečuje o dítě mladší 10 let závislé na péči jiné osoby ve stupni II nebo III nebo IV, pokud je dítě osobou blízkou nebo žije ve společné domácnosti,
  • vykonává vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáka z povolání, nebo
  • je nezaopatřeným dítětem. Pro posouzení SVČ jako vedlejší musí některá z výše uvedených podmínek trvat celý kalendářní měsíc, respektive po celou část daného měsíce, kdy byla vykonávána SVČ.

 

1.2 Povinnosti

 

Důchodového pojištění se OSVČ „hlavní„ vždy účastní povinně (bez ohledu na výši příjmů), OSVČ „vedlejší„ se povinně účastní až od určité výše příjmů, jinak dobrovolně.

 

Naproti tomu nemocenského pojištění se OSVČ účastní pouze dobrovolně (ode dne podání přihlášky, případně jiného pozdějšího dne uvedeného na přihlášce). Jakmile se ale OSVČ k nemocenskému pojištění přihlásí, stává se automaticky OSVČ „hlavní„, bez ohledu na výši svých příjmů nebo svou osobní situaci. Tato povinnost je novinkou, přidanou z důvodu navázání pojistného na nemocenské pojištění na zálohy na pojistné na důchodové pojištění. 16 OSVČ, ať již „hlavní„ nebo „vedlejší„, musí oznámit příslušné správě sociálního zabezpečení zahájení SVČ nebo spolupráce při SVČ. Zároveň uvede také den, od kterého je oprávněna SVČ vykonávat. Oznamovat musí také ukončení SVČ, zánik oprávnění vykonávat SVČ a pozastavení výkonu SVČ; dále též skutečnosti, kvůli kterým přestane být považována za OSVČ „vedlejší„ (viz výše). Tyto skutečnosti oznamuje vždy do 8. dne následujícího kalendářního měsíce.

 

OSVČ, ve smyslu definice pro účely důchodového pojištění, je zároveň pokryta státní politikou zaměstnanosti. V této souvislosti se nemusí nijak samostatně přihlašovat nebo oznamovat činnost.

 

Zároveň s pojistným na důchodové pojištění odvádí také příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

 

1.2.1 Měsíční povinnosti

 

Jestliže se jedná o OSVČ „hlavní„, musí platit za každý měsíc zálohy na pojistné na důchodové pojištění; splatné jsou od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. OSVČ „vedlejší„ platí zálohy jen tehdy, pokud se přihlásila k účasti na důchodovém pojištění, nebo pokud její vyměřovací základ za předcházející rok překročil zákonem stanovenou částku, a musí se proto důchodového pojištění účastnit povinně.

 

Zálohy je možné zaplatit dopředu za více měsíců najednou, avšak jen do konce kalendářního roku.

 

OSVČ navíc musí takovou platbu oznámit správě sociálního zabezpečení, jinak by správa mohla považovat rozdíl za přeplatek a vrátit jej OSVČ.

 

Měsíční vyměřovací základ pro zálohy si OSVČ může určit sama, při respektování zákonných omezení,  případně může OSVČ při splnění zákonných podmínek požádat o snížení záloh.  OSVČ si také může měsíční vyměřovací základ během splatnosti zálohy navýšit tím, že uhradí další platbu (a základ pro druhou platbu se pak přičte k základu pro první platbu).

 

Po podání přehledu o příjmech a výdajích za předchozí kalendářní rok se minimální částky záloh přepočítávají, dle vyměřovacího základu za uplynulý rok nebo zákonného minima. Zálohu v nové výši je nutné platit poprvé za měsíc, ve kterém byl (nebo měl být) podán přehled. Současně s úhradou případného doplatku pojistného za předchozí rok by tedy OSVČ měla ověřit (a dle potřeby upravit) výši placených záloh.

 

Obzvláště pečlivě by OSVČ měla částku odváděných záloh na pojistné na důchodové pojištění kontrolovat, účastní-li se zároveň nemocenského pojištění OSVČ. Svou platbou záloh si totiž OSVČ sama určuje výši měsíčního vyměřovacího základu na důchodové pojištění.

 

Pokud (byť omylem) zaplatí vyšší zálohu a určí si tak vyšší měsíční vyměřovací základ, bude její roční vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění roven součtu měsíčních vyměřovacích základů za daný rok. Jedinou výjimkou je zaokrouhlení zálohy až na stokoruny nahoru, které se za navýšení měsíčního vyměřovacího základu nepovažuje. Ačkoliv toto ustanovení může znít nenápadně, jeho dopady v praxi mohou být velmi nepříjemné. Ukažme si je na příkladě: OSVČ má stanoven předpis záloh na základě přehledu za rok 2010 (tedy do podání přehledu za rok 2011) ve výši 11 680 Kč. V roce 2011 se jí nedařilo, po podání přehledu za rok 2011 je tedy předpis záloh jen v minimální výši, tzn. 1 836 Kč od května 2012.

 

Bohužel si nezměnila trvalý platební příkaz a nadále odvádí zálohy na pojistné ve výši 11 680 Kč. Zároveň se účastní nemocenského pojištění a platí každý měsíc pojistné z minimálního měsíčního základu. Její roční vyměřovací základ na důchodové pojištění bude roven uhrazeným zálohám, tedy 12 x 11 680 Kč, i kdyby její daňový základ byl podstatně nižší. Za měsíce, kdy měla OSVČ po celý měsíc nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství z nemocenského pojištění OSVČ, se zálohy neplatí. Jestliže se OSVČ neúčastní nemocenského pojištění jako OSVČ a pobírá např. nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství ze zaměstnání, musí zálohy na pojistné stále odvádět. Pokud se OSVČ přihlásí k nemocenskému pojištění, musí každý měsíc platit pojistné. Toto pojistné se po skončení roku nijak nezúčtovává, ani neuvádí do přehledu o pojistném. Vyměřovací základ pro toto pojistné je nazýván „měsíční základ„ a OSVČ si jej určuje sama, při respektování zákonných minimálních a maximálních částek. Zároveň nesmí být měsíční základ pro pojistné na nemocenské pojištění nižší, než je měsíční vyměřovací základ pro zálohy na pojistné na důchodové pojištění. Zaplatí-li OSVČ vyšší pojistné na nemocenské pojištění, než by odpovídalo pojistnému z měsíčního vyměřovacího základu pro zálohy na důchodové pojištění, je rozdíl přeplatkem (tedy nezohledňuje se při výpočtu dávek nemocenského pojištění).

 

Pojistné vypočtené jako 2,3 % měsíčního základu je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Stejně jako u záloh na důchodové pojištění je možné během splatnosti pojistného doplatit další částku a navýšit si tak měsíční základ.

 

Na dodržení minimální částky a data úhrady pojistného na nemocenské pojištění je nutné dávat dobrý pozor. Jakmile je totiž pojistné uhrazeno později nebo v nižší než minimální částce, účast na nemocenském pojištění zaniká, což s sebou nese také ztrátu nároku na dávky.

 

1.2.2 Roční povinnosti

 

Každoročně musí OSVČ podat přehled o příjmech a výdajích, vykonávala-li aspoň část roku SVČ.

 

Jestliže však žádnou SVČ nevykonávala a pouze obdržela příjmy považované dle zákona o daních z příjmů za příjmy z podnikání a jiné SVČ, přehled podávat nemusí - jak vyplývá z výše uvedeného, není totiž v tomto případě považována za OSVČ pro účely sociálního zabezpečení.

 

Přehled se podává vždy do jednoho měsíce ode dne, kdy mělo být podáno přiznání k dani z příjmů za daný rok, obecně tedy do 2. května následujícího roku. Pokud daňové přiznání připravuje daňový poradce a termín jeho podání je posunut na 1. července následujícího roku, musí OSVČ tuto skutečnost doložit nejpozději do 30. dubna následujícího roku; přehled pak podá do 1. srpna. Je-li lhůta pro podání daňového přiznání prodloužena na základě žádosti, podává OSVČ přehled do jednoho měsíce po uplynutí prodloužené lhůty. Přehled musí podat i OSVČ, která není povinna podat daňové přiznání, a to do 31. července následujícího roku.

 

Pokud chce být OSVČ považována za „vedlejší„, musí uvést do přehledu příslušný důvod a doložit jej do konce měsíce následujícího po podání přehledu. Naštěstí se nemusí dokládat ty skutečnosti, které má správa sociálního zabezpečení ve své evidenci (např. výkon zaměstnání nebo přiznání starobního důchodu).

 

V přehledu si OSVČ vypočte pojistné na sociální zabezpečení, a to ve výši 29,2 % z vyměřovacího základu. OSVČ si může vyměřovací základ určit, musí však dodržet stanovená minima a maximum. Vyměřovací základ nesmí být nižší než 50 % daňového základu, přičemž pro účely pojistného se do daňového základu nezahrnují příjmy zdaňované zvláštní sazbou daně a naopak se zahrnuje daňová ztráta. Zákon dále stanoví minimum pro OSVČ vykonávající hlavní a vedlejší SVČ.

 

Maximum je stejné jako pro zaměstnance, tedy 48násobek průměrné mzdy ročně. Maximální vyměřovací základ pro danou osobu zohledňuje nejen její příjmy ze SVČ, ale také příjmy ze zaměstnání. Pokud součet vyměřovacího základu ze zaměstnání a ze SVČ překračuje maximum, vypočte se pojistné OSVČ v přehledu pouze z částky zbývající do maxima.

 

Výsledný doplatek pojistného musí OSVČ uhradit do osmi dnů po podání přehledu, přeplatek jí bude vrácen nebo může požádat o jeho použití na příští zálohy.

 

1.3 Nároky

 

V důchodovém pojištění má OSVČ stejné nároky jako ostatní účastníci důchodového pojištění. Doba účasti na pojištění (ať již povinná, nebo dobrovolná - např. u OSVČ „vedlejší„ s nízkým příjmem) se počítá do doby pojištění potřebné pro získání nároku na důchod (starobní, invalidní, pozůstalostní). Princip zjištění nároku a výpočtu důchodu je stejný jako pro ostatní účastníky, nebudeme se mu proto podrobně věnovat.

 

Naproti tomu nároky z nemocenského pojištění se pro OSVČ liší, a to jednak odlišnou dobou pojištění potřebnou pro získání nároku na dávky i vyplácenými dávkami.

 

Nepříjemnou povinností pro OSVČ nad rámec povinností stanovených zaměstnancům je doplňující podmínka pro dobu účasti na pojištění pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Kromě účasti na pojištění nejméně po dobu 270 dnů v předchozích dvou letech před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství musí OSVČ získat ještě 180 dnů v předchozím roce. U ostatních dávek jsou podmínky pro získání nároku u OSVČ stejné jako u zaměstnanců.

 

Doba pobírání dávek je pro OSVČ i zaměstnance stejná. OSVČ (stejně jako např. jednatel nebo člen představenstva) se však musí smířit s tím, že při pracovní neschopnosti jí bude plynout příjem v podobě nemocenského až od 22. dne pracovní neschopnosti. Zaměstnanci pobírají navíc do 21. kalendářního dne (s výjimkou prvních tří pracovních dnů) ještě náhradu mzdy od zaměstnavatele dle zákoníku práce; tato náhrada však logicky OSVČ, která nemá zaměstnavatele a její činnost se neřídí zákoníkem práce, nenáleží.

 

Co by se oproti tomu mohlo zdát nelogické je vyloučení OSVČ z nároku na ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. OSVČ, ačkoliv platí stejné pojistné, jako je placeno za zaměstnance, tak mají omezené možnosti čerpání dávek. Mimochodem, toto omezení se netýká pouze jich, ale také např. zaměstnanců činných na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, jednatelů nebo členů představenstva.

 

Kromě důchodového a nemocenského pojištění mohou OSVČ, respektive bývalé OSVČ, plynout i nároky v oblasti zaměstnanosti. Přestane-li vykonávat SVČ, může se přihlásit do evidence uchazečů o zaměstnání na krajské pobočce Úřadu práce. Může jí být také vyplácena podpora v nezaměstnanosti, pokud bude řádně spolupracovat s příslušnou krajskou pobočkou Úřadu práce při hledání vhodného pracovního místa a splní následující podmínky:

 

  • v době dvou let před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání získala dobu důchodového pojištění v délce aspoň 12 měsíců, a to zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností (včetně SVČ),
  • požádá krajskou pobočku Úřadu práce o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti, a
  • ke dni, ke kterému má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, nepobírá starobní důchod.

 

Během pobírání podpory nesmí vykonávat SVČ ani jinou činnost vylučující zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.

 

Kromě podpory v nezaměstnanosti může OSVČ, která ukončila svou činnost a je vedena v evidenci krajské pobočky Úřadu práce, pobírat také podporu při rekvalifikaci, jestliže se účastní rekvalifikace zabezpečované krajskou pobočkou Úřadu práce.

 

Výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci se bude u této osoby vypočítávat z jejího posledního vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění za poslední dva roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání přepočteného na jeden kalendářní měsíc.

 

2. Zdravotní pojištění


2.1 Účast

 

Účast OSVČ na veřejném zdravotním pojištění lze označit za odvozenou. Aby se totiž OSVČ mohla tohoto pojištění účastnit, musí mít buď trvalý pobyt na území České republiky, nebo být zaměstnancem zaměstnavatele se sídlem v České republice. Pouze stanoví-li mezinárodní smlouvy nebo koordinační pravidla Evropské unie jinak, může se veřejného zdravotního pojištění účastnit i OSVČ s trvalým pobytem mimo Českou republiku, která není zároveň zaměstnancem zaměstnavatele se sídlem v České republice.

 

Kvůli takto stanoveným podmínkám by snadno mohly opomenout své povinnosti vyplývající z účasti na zdravotním pojištění např. osoby s českým živnostenským listem a s trvalým pobytem mimo Českou republiku, na něž se nevztahují žádná výše uvedená mezinárodní pravidla. Stačí, pokud uzavřou s českým zaměstnavatelem dohodu o provedení práce a v jednom měsíci jejich zúčtovaný příjem překročí 10 000 Kč. Na daný měsíc se stanou plátcem pojistného na zdravotní pojištění jako OSVČ, se všemi níže popsanými povinnostmi.

 

Jsou-li splněny výše uvedené podmínky účasti na zdravotním pojištění, teprve následně se určí, do které kategorie daná osoba spadne. Ačkoliv znění příslušných předpisů je odlišné, je vymezení OSVČ v současné době ve zdravotním pojištění stejné jako v sociálním zabezpečení; ve zdravotním pojištění pouze chybí výslovné označení činnosti znalců, tlumočníků, zprostředkovatelů kolektivních sporů, zprostředkovatelů kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce podle zvláštních právních předpisů a insolvenčního správce, popřípadě dalšího správce, za OSVČ.

 

2.2 Povinnosti

 

České zdravotní pojištění žádnou dobrovolnou účast neumožňuje. Při splnění výše uvedených podmínek se OSVČ účastní povinně, při jejich nesplnění se účastnit nemůže.

 

Obdobně jako v sociálním zabezpečení musí OSVČ oznámit své zdravotní pojišťovně zahájení SVČ a její ukončení, a to do osmi dnů (tedy dříve než v sociálním zabezpečení). Nemusí však oznamovat získání oprávnění k SVČ (např. živnostenského listu), důležitý je až samotný výkon činnosti.

 

Pokud OSVČ pouze změní obor činnosti, stále však jde o SVČ, nejedná se o zahájení - to má dopad např. na povinnost platit zálohy (viz dále).

 

Stejně jako jiní pojištěnci může OSVČ změnit zdravotní pojišťovnu. Změnu musí ohlásit nejméně šest měsíců předem, účinná je od 1. ledna. Do 30. listopadu 2011 přitom bylo možné přecházet sice jednou ročně, ale s možností změny k 1. dni jakéhokoliv kalendářního čtvrtletí. Nově zvolené zdravotní pojišťovně musí OSVČ předložit „Doklad o výši záloh na pojistné„, vydaný předchozí zdravotní pojišťovnou.

 

2.2.1 Měsíční povinnosti

 

V roce zahájení činnosti je OSVČ povinna platit měsíční zálohy na pojistné ve výši 13,5 % z minimálního vyměřovacího základu. V dalších letech se výše záloh odvíjí od průměrného měsíčního vyměřovacího základu dosaženého v předchozím roce. Při jeho výpočtu se přitom berou v úvahu jen ty kalendářní měsíce, kdy byla SVČ vykonávána aspoň část měsíce. Zálohy však nesmí být nižší než by odpovídaly minimálnímu vyměřovacímu základu.

 

Zálohy OSVČ neplatí v těch měsících, kdy nemá určen minimální vyměřovací základ nebo je zaměstnancem a zaměstnání je pro ni hlavním zdrojem příjmů. Zákon nijak nestanoví, co se rozumí hlavním zdrojem příjmů, obecně je používán poměr dosažených příjmů (jsou-li příjmy ze zaměstnání vyšší než rozdíl mezi příjmy a výdaji ze SVČ, je zaměstnání považováno za hlavní zdroj příjmů).

 

Minimální vyměřovací základ neplatí pro OSVČ v následujících případech:

 

  • jejím plátcem pojistného je také stát, 
  • vykonává současně zaměstnání, ze kterého odvádí pojistné aspoň z minimálního vyměřovacího základu.

 

V těchto případech je základem pro výpočet záloh i pojistného vždy skutečný příjem, bez ohledu na jeho výši.

 

Zálohy neplatí OSVČ také v měsících, kdy je celý měsíc uznána práce neschopnou nebo jí je nařízena karanténa, případně kdy pobírá peněžitou pomoc v mateřství z nemocenského pojištění OSVČ.

 

Při splnění zákonných podmínek může OSVČ požádat o snížení vypočtených záloh.

 

2.2.2 Roční povinnosti

 

Každoročně je OSVČ povinna podávat přehled o příjmech a výdajích, vždy všem pojišťovnám, u nichž byla daný rok pojištěna. Přehled se podává na předepsaném tiskopise do jednoho měsíce, kdy mělo být podáno přiznání k dani z příjmů, tedy stejně jako přehled pro sociální zabezpečení. Pravidla pro prodlužování této lhůty platí obdobně jako v sociálním zabezpečení (viz výše).

 

V přehledu si OSVČ vypočte pojistné za daný kalendářní rok sazbou 13,5 % z vyměřovacího základu, kterým je 50 % příjmu z podnikání a jiné SVČ po odpočtu souvisejících výdajů. Do vyměřovacího základu se nezahrnují příjmy zdaňované zvláštní sazbou daně a odměny podle autorského zákona z titulu jiných majetkových práv. Pro vyměřovací základ platí zákonné minimum stanovené obdobně jako pro výpočet záloh na pojistné na zdravotní pojištění (viz výše). Maximální vyměřovací základ je stejný jako pro zaměstnance, tedy pro rok 2012 72násobek průměrné mzdy; pro roky 2013-2015 by měl být přechodně zrušen, nicméně příslušná novela ještě neprošla schvalovacím procesem. Pobírá-li OSVČ zároveň příjmy ze zaměstnání a v součtu s příjmy ze SVČ by překročila maximální vyměřovací základ, zohlední se pojistné již odvedené z příjmů ze zaměstnání v přehledu o příjmech a výdajích.

 

Ve zdravotním pojištění nemá na rozdíl od sociálního zabezpečení smysl dobrovolné určení vyššího vyměřovacího základu, protože zdravotní péče je poskytována ve stejném rozsahu bez ohledu na výši odvedeného pojistného.

 

Vznikne-li po odpočtu uhrazených záloh doplatek pojistného, uhradí jej OSVČ do osmi dnů po podání přehledu. Tato změna, sjednocující termín úhrady doplatku se sociálním zabezpečením, platí až od 1. srpna 2011; do té doby bylo nutné hradit doplatek do osmi dnů po podání daňového přiznání, tzn. ještě dříve, než musel být podán přehled.

 

2.3 Nároky

 

Ve zdravotním pojištění má OSVČ stejné nároky jako ostatní pojištěnci. „Výše dávek„, tedy především rozsah poskytované zdravotní péče, se nijak neodvíjí od výše uhrazeného pojistného.

 

OSVČ platící pouze minimální pojistné tedy dostane stejnou zdravotní péči, jako kdyby její příjmy po odpočtu výdajů dosahovaly maximálního vyměřovacího základu.

 

3. Očekávané změny


Právní úprava postavení OSVČ v sociálním zabezpečení i zdravotním pojištění je dlouhodobě poměrně liberální. V důchodovém a nemocenském pojištění si může OSVČ určovat výši pojistného podle toho, jak vysoké dávky by chtěla dostávat (při respektování určitých zákonných omezení), což zaměstnancům umožněno není. Navíc se OSVČ může rozhodnout, zda vůbec má zájem účastnit se nemocenského pojištění, nebo zda se pro případ nemoci zajistí jinak - tato možnost by jistě byla pro mnohé zaměstnance velmi lákavá, zvolit si ji však nemohou. Výhody poskytované OSVČ vedly v některých případech k tomu, že odvedené pojistné bylo mnohonásobně nižší než následně vyplácené dávky. Příslušná ustanovení byla proto v nedávné době novelizována tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Podle nyní dostupných informací se v příštích letech nechystá pro OSVČ výrazné zpřísnění.

 

Naopak od roku 2014 by mělo v souvislosti se zavedením jednoho inkasního místa minimální pojistné klesnout; nevýhodou však bude, že vyplácené dávky budou přesněji propočítány na odvedené pojistné. OSVČ si tak budou muset pojistné na sociální zabezpečení navýšit, aby dostávaly dávky obdobné dnešním.

 

Je však velmi pravděpodobné, že do nabytí účinnosti této novely dojde ještě k dalším úpravám.


Diskuse:
Zaujalo vás téma? Máte k němu co říct? Přidejte svůj názor.

Další články: 317
Reklamní partneři:

www.montycon.cz   www.romanabennet.cz

Mapa webu RSS
redakční systém, tvorba www stránek, webdesing, e-shop, jak založit internetový obchod